Lustr nad jídelní stůl.

Určitě dobře znáte chvíle u jídelního stolu. Někdy jsou to chvíle těkavé, kdy se členové domácnosti u stolu míjejí v ranním chaosu a postupném odchodu do práce, nebo do školy. Jindy jsou to chvíle delší, kdy se rodina sejde u společné večeře a někdy zase přímo sváteční, kdy hospodyně stůl nazdobí, nikdo nechvátá, všichni se těší na výborné jídlo, na to jak si pochutnají a náhle hlava rodiny nad přineseným talířem vznese dotaz: „Tak copak si nám to dnes vlastně uvařila?“ Začíná talíř očichávat a žena zrozpačití.

Dala si tak záležet, od myslivců sehnala daňčí maso, připravila na smetaně, omáčka se jí opravdu vydařila a její miláček místo slov pochval očichává talíř. A to už děti volají: „To je koprovka, tu my nejíme!“ Ženě se hrnou slzy do očí, proboha tady je něco špatně, vždyť je to tak krásně upravené a teď tohle zklamání. Otáčí uslzené oči ke své kuchyňské pracovní ploše a náhle, tak jak ji zasáhly paprsky z bodového osvětlení, přichází osvícení. No jistě, oni na to nevidí, vždyť ten stůl stojí mimo světelný zdroj. Uklidňuje situaci u jídelního stolu, sama přisedá se svojí porcí a už všichni spokojeně hodují sváteční večeři. Děti si dokonce odběhly talíře překontrolovat k rozsvíceným bodovkám, už vidí, že obávaný pokrm to opravdu není.

A protože naše žena, je ženou činu, vytahuje rovnou svůj notebook a začíná hledat řešení jejich problémů. A má to, tady to je, lustr nad jídelní stůl, ukazuje jeden lustr za druhým, samé designové kusy, ale přitom z různých materiálů, neví, který se jí více líbí, manžel kýve, ano tento je nádherný, ten bude krásně svítit a už objednávají. Ale stále se vrací a prohlížejí, nakonec objednávají ještě květinový lustr tchýni do ložnice, prý bude mít růžové sny, když při usínání bude koukat na tak krásný lustr a do třetice ještě vybrali stylový dřevěný lustr na chalupu.